Co je to vlastně mandala?

Slovo mandala je utvořeno ze dvou slov: mand, které znamená „označit“, a la, znamenající „kruh“ nebo taky „posvátný střed.“

Používání mandal nebo kruhových obrazců není vázáno jen na tradici hinduismu a buddhismu. Už od pradávných dob lidé instinktivně používali kruh k zobrazení všech aspektů lidské a planetární existence, od světské po duchovní, od všední až po vznešenou. Mandala se objevuje u prehistorických domorodých kmenů, na spirálách vytesaných do neolitických kamenů, v symbolech malovaných jihoasijskými ženami na dveře, aby zabránily vstupu negativní energie atd.

První křesťané mandalu velmi často používali jako učební pomůcku, nejprve ve formě nákresů na kostelních zdech, později jako velkolepá skleněná růžicová okna.

Ve druhé polovině 20. století se používání mandal rozšířilo do celého světa a to díky nejvýznamnějšímu   badateli vnitřního světa, švýcarskému lékaři a psychoterapeutovi

Carlu Gustavu Jungovi (1875-1961).

Mandala může být vzor, struktura, motiv, symbol, zobrazení. Nejčastěji  má podobu kruhu, ve kterém se vše soustředí kolem středu. Kruh, ve kterém se vše sbíhá ke středu, nebo naopak střed, z něhož kruh vyrůstá – to je typický rys mandaly.

Mandala nalezla široké uplatnění jako nástroj pro diagnostiku lidských emocí a vnitřních psychických pochodů, k vlastnímu sebepoznání. Je stále více využívaná k meditaci, relaxaci nebo jako doplněk k tradiční léčbě. V mandalách se prolíná ženská energie s mužskou, a to díky tvarům a barvám.

Tento web využívá k poskytování služeb cookies. Používáním tohoto webu udělujete souhlas s využitím cookies.
Ok Nesouhlasím